Vstříc touze

To je tak, když máte v životě vše, o čem jste snili. Nebo se alespoň, že máte vše, domníváte. Samozřejmě – cítíte vděk za své dvě krásné zdravé děti, milujícího manžela, který je majitelem investičního fondu a hmotně vás zabezpečí, za zajímavou práci redaktorky prestižního švýcarského deníku… Ale přitom vám zoufale chybí o něco usilovat, a proto se do vašich hladce běžících dní pomalu začne vkrádat šeď. „Někdy člověk musí ztratit sám sebe, aby poznal, kdo je,“ říká Paolo Coelho v psychologickém románu Nevěra, jenž byl pro českého čtenáře přeložen v roce 2014. V něm nás jeho autor zavádí do Ženevy, kde žije Linda, kterou zničehonic dostihne krize středních let. Jenže: Co teď? Jak ven z kola všech těch povinností, kdy i víkendy jsou jeden jako druhý – fádní, předvídatelné, prázdné? Jak najít vášeň pro svůj život, když nevíte, co vlastně chcete?

Trpká chuť zakázaného ovoce

Jistě… Mám všechno, co jsem kdy chtěla, není důvod si naříkat, rouhat se; bilancuje Linda. Když však při jednom interview potká Jakuba Königa, svou bývalou lásku ze středoškolských let, cosi se v ní probudí a ožije. Vybledlé vzpomínky na pár vášnivých polibků, dávná závist i obdiv spolužaček… A teď tu před ní stojí opět. Stejně neodolatelný, charismatický, angažující se ve vrcholné politice… Jakub v ní vyvolá dlouho zapomenutý zájem. Hluboko pohřbené emoce se hlásí o slovo a Lindu děsí i fascinují zároveň. Podlehne jim? Nepodlehne? Uvědomí si, co může ztratit? Že vždy někomu zákonitě ublíží? Ano. Avšak postupně… Dny plné stereotypu získají najednou nový rozměr. Přinesou odvátou vůni svobody i ztracené doby mládí, kdy vše bylo možné a nic předem dané. Krátký milostný poměr v Lindě zase rozvíří prchavé pocity štěstí. A taky protichůdné myšlenky, jež ji matou, budí spolu s mučivými výčitkami svědomí ze spaní a jež utápí v hořkých slzách lítosti vlastního selhání. Smísí se v pestrou mozaiku nečekaných zážitků, aby jí zničehonic pomohly najít skutečné štěstí i samu sebe.

Za hlasem srdce

Láska. Má mnoho podob i barev. Román Nevěra z pera oblíbeného brazilského spisovatele nám předkládá téma staré, jako je sám svět. Kdo někdy nezapochyboval, jestli je s tím správným člověkem? Zda je šťastný? Kdo občas nemyslí sobecky pouze sám na sebe? Hoďme kamenem! A tak si i naše hlavní hrdinka zahraje v kostky s osudem: Odhodí stud, kalhotky i obavy, zahodí jistotu vybudovaného zázemí s manželem a nechá se směle unášet hlasem svých přání a tužeb. Dopřeje si zažít vše, co se jí nabízí. Drsný necitelný sex s Jakubem, který, jak se ukáže, si chce vlastně jen zpestřit nudu v manželství a do nějž se nakrátko zamiluje, magické setkání s kubánským šamanem i drogovým dealerem, nečekanou konfrontaci se sokyní Marianne a svírající strach z odhalení i radost z opětovného sblížení s manželem na sklonku roku v horském středisku Interlakten.

Nakonec je jedno, kdo a jak moc chybuje. Kdo ve vztazích dává víc a kdo méně. Chybami se učíme a rosteme. Možná právě proto kniha nemoralizuje. Vykresluje Lindu v její celistvosti a my díky ní vidíme i sebe takoví, jací jsme. Její poselství je jiné. Mluví o významu touhy. Nepleťme si ji však s chvilkovým vzplanutím v podobě spěšného sexu v pronajatém pokoji nedalekého hotelu. Ne… Coelhův román Nevěra popisuje význam touhy v cestě za naplněným životem. Kdo stejně jako Linda dá na radu šamana a dovolí si přejít po celé šachovnici, aby ochutnal všechna její políčka, bílá, ale i ta černá, pozná sám sebe. Zjistí, kolik toho dobrého v něm navzdory všemu je. Bylo Lindě být nevěrná zapotřebí? To nehodnoťme. Život je o touze. Touze po štěstí a odvaze jej hledat. Byť nás může obé svést na scestí a zavést stejně jako na chvíli Lindu, takříkajíc, nesprávným směrem.

Kniha Nevěra od Paola Coelhy se ke mně dostala v roce 2021 a přečetla jsem ji jedním dechem. Vedle libozvučné hry se slovy a tradičně brilantního spisovatelova stylu oceňuji zejména autorův pohled na téma, které budí dojem odsouzení a kontroverzi. V knize jsem našla mnoho pro sebe užitečných myšlenek. A co vy? Také jste někdy šlápli ve svém milostném životě vedle…?

Závěrečné skóre: 10/10. Paolo Coelha jen tak překonat nelze.